Jsou místa, která vidí každý.
A pak jsou příběhy, které v nich uvidí jen ten, kdo se zastaví.
Louka za domem. Lesní cesta. Hora na obzoru. Starý dům. Opuštěná stezka. Místo, kolem kterého jsme prošli už stokrát.
Na první pohled jsou to obyčejné věci. Jenže někdy stačí zpomalit, podívat se pozorněji a položit si jednoduchou otázku: Co se tady kdysi stalo? Kdo tudy chodil? Jaký příběh se na tomto místě vyprávěl? A co všechno by se tu mohlo stát, kdybychom na chvíli dovolili skutečnosti pokračovat ještě o kousek dál?
Místo zůstalo stejné.
Změnil se pouze způsob, jakým se na něj díváme.
Krajina kolem nás má mnoho vrstev. Je tu dnešek, ale pod ním leží minulost. Jsou tu skuteční lidé a události, ale také vzpomínky, pověsti a příběhy, které po nich zůstaly. Některé lze doložit. Jiné se během generací proměnily. A některé možná nikdy nebudeme schopni úplně rozplést.
Vedle toho existuje ještě představivost. Schopnost vzít skutečné místo, okamžik nebo drobnou stopu a otevřít z ní dveře do světa, který předtím neexistoval.
Nechceme před skutečným světem utíkat do fantazie. Chceme se na něj dívat tak pozorně, až v něm znovu objevíme něco neobyčejného.
Ne jako obchod.
Ne jako jedna konkrétní forma tvorby.
Ale jako místo, kde může skutečnost pokračovat ještě o kousek dál.
Skutečná hora se může stát dějištěm příběhu. Stará pověst může otevřít archiv. Zapomenutá fotografie může ukázat cestu, která už neexistuje. Kresba může ožít ve filmu. Příběh se může proměnit v knihu, hudbu nebo hru. A někdy může dostat i fyzickou podobu, kterou lze vzít do ruky.
Jednotlivá média jsou jen různé dveře. Za nimi je pořád tentýž svět.
Tady malycka žije a odsud se dívá do světa. Do hor, lesů, měst a vesnic, ke skutečným příběhům i starým legendám. Beskydy nejsou kulisou. Jsou krajinou, kterou známe, po které chodíme a ke které se můžeme stále vracet s novými otázkami.
Nejsou však hranicí. Branka může stát kdekoliv.
Někdy jdeme po stopách skutečnosti. Hledáme místa, staré dokumenty, mapy, fotografie a svědectví. Oddělujeme to, co lze doložit, od toho, co se pouze traduje. Tak vznikají naše výpravy, objevování krajiny a historická pátrání.
Jindy se od skutečnosti odrazíme a necháme příběh pokračovat vlastní cestou. Vznikají postavy, obrazy a nové světy, které mohou jednou žít v knihách, filmu, hudbě nebo hrách.
Ani jedno pro nás není důležitější. Jedno živí druhé.
Branka není útěk z reality.
Je to jiný způsob, jak do ní vstoupit.
Možná ji někdo najde v Beskydech. Jiný ve starém příběhu, na fotografii, ve filmu nebo v hudbě. A někdo ji nosí celou dobu v sobě.
A pokud jste došli až sem, možná už stojíte před vlastní brankou.
Martin Lyčka
zakladatel světa malycka
Další dveře se budou otevírat postupně. Stejně jako svět za nimi.